Pomozte dětem vyrovnat se se situací, kterou dnes prožívá svět.
1.3.2022 PaedDr. Vladimír Šik, Ph.D.
Slovo úvodem: Byl jsem vaší doprovázející organizací osloven, abych připravil nějaký text,
který by pomohl vám, ale hlavně vašim dětem, vyznat se v současné složité situaci. To co se
momentálně děje na Ukrajině, vyvolává obavy v každém z nás. Je těžké se v situaci orientovat,
a o to složitější odhadnout vývoj do příštích dnů a týdnu. Přesto se s touto situací nějakým
způsobem vyrovnat musíme, a proto jsem sepsal pár informací, které by mohly pomoci jak vám,
tak i vašim dětem k tomu, abychom společně tuto složitou situaci zvládli.
Primárně bych chtěl podotknout, že nejsem expert na geopolitickou situaci, ani na válečné
strategie a mezinárodní vyjednávání. Takže mé postřehy a rady nejsou zdaleka komplexní a
budou směřovat pouze k několika základním vyrovnávacím strategiím směřujícím, k možnosti
snížení úzkosti u vás i vašich dětí.
Ruskou agresi a nastolenou válku jako cestu řešení sporů s Ukrajinou a dnes již téměř celým
světem, je nutno jednoznačně odsoudit. Války nikdy nic nevyřeší a vždy přináší pouze obrovské
ztráty jak na majetku, ale hlavně na životech. S tím souvisí i několik důležitých otázek, které si
možná v těchto dnech sami kladete:
Hrozí i České republice nebezpečí napadení a válka?
Tím že jsme součástí NATO, Evropské unie a vzhledem ke společnému postupu většiny zemí,
tak podle mého nehrozí v následujících týdnech či měsících situace, že by Rusko mohlo
napadnout také Slovensko, Českou republiku nebo jiné okolní státy v Evropě. Jinými slovy dá
se říct, že se momentálně můžeme v České republice cítit z hlediska války relativně bezpečně.
Hrozí použití jaderných zbraní?
Těžká odpověď. Doufejme, že nehrozí ani na Ukrajině. Jinak nad Evropou existuje údajně již
roky obranný zbraňový systém, který má funkci jakéhosi „deštníku“ a měl by v případě
akutního ohrožení, včas zareagovat na jakékoli rakety a podobné útočné systémy. Navíc jsou
údajně zpracovány krizové scénáře i pro situace šíření jaderného spadu. Ale snad tohle opravdu
nezažijeme.
Je potřeba se obávat nějakého kolapsu zásobování energiemi a potravinami?
Podobně se domnívám, že nám v těchto dnech nehrozí bezprostřední nebezpečí kolapsů bank,
zásobování potravinami či energiemi. Z toho důvodu není potřeba vybírat všechny peníze
z bank, nakupovat nějaké enormní zásoby nebo vytvářet nějaké přípravy na krizi. Může hrozit
postupné zdražování a další negativní jevy, ale tohle ukáže až čas.
Jaký se tedy k situaci postavit?
- Nepodléhejte panice a situaci pravidelně hodnoťte tzv. „selským rozumem“ a dle jejího
vývoje. - Pokud se situace radikálně nezmění, sledujte situaci v médiích 1x denně (pokud by věci
eskalovaly, určitě se to dozvíme dalšími způsoby). Neustálé sledování vývoje a změn je
akorát zdrojem stresu a vede k narůstání obav. - Pokud možno si vyberte si oficiální zdroj, který považujete za objektivní a zprávy zde
nejsou příliš zkreslovány (např. vybírány hlavně brutální záběry a scény). Zvažte také
Český rozhlas, má profesionální renomé a není tendenční. - Berte s rezervou sociální sítě, internetová média a různé zaručené servery. S válečným
konfliktem se vyrojilo spoustu Fake news, hoaxů a různých internetových trolů.
Informace posuzujte s kritickým myšlením a případné „horké“ zprávy si ověřujte u
nějakého oficiálního zdroje. - Žijte pokud možno normální život, snažte se zachovat svůj běžný režim dne a navyklé
rituály. Pokud budete zvládat situaci složitou vy, zvládnou ji i vaše děti. Myslete na to.
Vy a duševní zdraví
Současná doba může být těžká a nepřehledná jak pro vás dospělé, o to víc pro vaše svěřené děti.
Dnes o to více potřebují vaši lásku, bezpečí a nadhled nad situací. Pokud budete v klidu vy,
budou se cítit více bezpečně, také vaše děti. Dejte proto primárně důraz na svoji energii a
nadhled. Dopřejte si dostatek spánku, pohybu na zdravém vzduchu, vyváženou stravu, kontakt
s lidmi, se kterými můžete sdílet své pocity (ne jen ty negativní). Neodpírejte si pozitivní
zážitky a koníčky, které vás nabíjejí a dodávají energii. Pokud se cítíte na to, abyste jakkoli
pomohli Ukrajině a uprchlíkům (např. oblečením, ze kterého již děti vyrostli, méně
frekventované hračky apod.), i to vám může dodat pocit užitečnosti a zapojení se, do podpory
zdravých řešení v dnešní těžké situace.
Vy a vaše děti
Nedalo mi to, a kontaktoval jsem dnes pár dětí svých klientů, přátel a oslovil i své vnučky,
abych se jich zeptal na pocity ze současné situace. Nechci to vůbec zlehčovat, ale naštěstí to
vypadá, že k nim zatím hrůzy a potenciální dopady válečného konfliktu na Ukrajině na
budoucnost světa, ale i jejich bezprostřední budoucnost, nedolehly. Přesto připojím pár rad a
doporučení jak můžeme děti podpořit, pokud se situace v této oblasti vyvine jinak.
- Buďte se se svým dítětem
Současný stav, změny ve společnosti, ale i v okolí dítěte, u něj mohou vyvolávat stres, strach a
různé negativní projevy. Obavy o budoucnost, strach o vás, o rodinu a blízké, ale i obavy dítěte
o sebe sama. Chronický strach nejenom že paralyzuje konání, snižuje imunitu a má důsledky
na zdravotní stav, ale může vyústit i v různé psychické problémy, úzkosti a depresivní stavy.
Nejlepším nástrojem jak těmto jevům předejít, je prevence. To znamená připravit se, na
předvídatelné situace připravit včas. Jako nejbližší osoby v životě dítěte jste těmi, kam se dítě
se svými obavami strachy může obrátit jako k prvním. Základním nástrojem prevence je být
spolu, trávit spolu čas v nejrůznějších činnostech, při komunikaci, sdílených pocitech. Dávat
tak stále tak dítěti jistotu, že „jsem tady pro tebe a vše společně zvládneme“. - Od emocí k rozumu
Jak my dospělí, tak i naše děti se bojíme hlavně toho neznámého. Pokud věcem nerozumíme,
nemáme je pod kontrolou, neznáme efektivní řešení. V tomto okamžiku se nám začnou v hlavě
tvořit tzv. katastrofické scénáře, teda různá „nejčernější“ řešení. Tyto scénáře spouštějí
poplachovou reakci, která nás podvědomě nutí od nebezpečí utéct, nebo ho naopak agresivně
odrazit (která většinou vyústí v nějaké emoce). Poplachové reakce nebývají dobrým rádcem a
většinou ani ideálním řešením. Proto je dobré se napřed dokázat zastavit, uklidnit, získat
případně nové potřebné informace, jak postupovat dál a teprve potom konat pod vlivem
rozumné úvahy. V tom musíme být i pevným vzorem dětem. Měli bychom být schopni jim
složitou situaci, na úrovni jejich věku a rozumové vyspělosti vysvětlit, dodat jim naději a
nabídnout vhodná řešení. Prostě s nimi o složitých věcech hlavně mluvte, ptejte se jich, jak
situaci rozumí a z čeho mají obavy. - Děti, média a internet
Zvláště v současné době, doporučuji věnovat více pozornosti tomu, kde se děti pohybují na
internetu. Chránil bych děti od drastických obrázků a videí z válečné zóny a mediálních
komentářů, jak jsou ve válečné zóně bombardovány školky a umírají děti. Děti jsou různě
křehké a nezpracované pocity nemusí, ale vést i k rozvoji poruch spánku, nočním můrám,
strachu, neurózám a úzkostným stavům. - Zdravý životní styl
Dopřejte sobě i dítěti dostatek pohybu na čerstvém vzduchu. Fyzická námaha pomáhá
odbourávat stresové hormony a tím i snižovat projevy strachu a úzkosti. Příroda je skutečně
bezkonkurenční, pokud jde o její potenciál zlepšovat vyladění a náladu. Jít na procházku nebo
dokonce jen sedět venku, může vyvolat pocity uvolnění a pohody. Lidé, kteří pravidelně tráví
čas venku, mají nižší hladinu kortizolu, nižší srdeční frekvenci a je méně pravděpodobné, že
budou trpět depresemi. Jezte vy i děti pravidelně a zdravě. Snižte v potravě množství cukru.
Nadměrný cukr přispívá u dítěte rozvoji obezity a také k úzkostnému a hyperaktivnímu stavu.
Nastavte dítěti v jeho denním programu pravidelnou strukturu. Pravidelnost denního režimu
přispívá ke klidu a jistotě, že věcí běží, jak mají. Hrajte společně různé hry a užívejte si pozitivní
zážitky i v době, kdy máte starosti. Mohou být vhodnou protiváhou stresu. - Zjevné projevy úzkosti a strachu
Existuje řada drobných i větších projevů, které by nás měly upozornit na úzkost děti. Zatímco
osobnostní rysy a návyky se mohou prolínat, člověku zvenčí není vždy jasné, které z těchto
projevů jsou řízeny úzkostí. Často zaznamenáme vyhýbavé reakce (vyhýbání se škole, zájmům,
kamarádům rušení domluvených plánů), nebo na základě nestandardního chování, aniž bychom
věděli, co se uvnitř dítěte děje. Jedná se o projevy typu: přejíždění si rukama po obličeji a krku,
hledání nedokonalostí, omlouvání se za cokoli, opakované pocity viny, agrese a podrážděnost,
zapomínání na věci, vše co řekneme, si bere osobně, okusování nehtů a kůže na rukou,
sebepoškozování, přejídání nebo nechutenství, poruchy spánku nebo naopak nadměrná únava
a potřeba stále spát, výrazná mluva, hodně chodí na toaletu, nepříjemný a neopodstatněný
smích, neschopnost se rozhodnout a další. Protože své dítě známe, bývá většinou u rodičů a
pěstounů snazší tyto nezvyklé změny chování včas zaznamenat a hledat příčinu. - Naslouchejte dítěti, ptejte se na jeho obavy
Pokud zjistíme, že se u dítěte začnou projevovat nestandardní negativní pocity a změny
chování, je potřeba je pochopit, ukázat že je vnímáme, jsou pro nás důležité a nebereme je na
lehkou váhu. Pokud se dítě naučí, že za vámi může přijít se svým strachem, úzkostí, být
vyslyšeno, cítí se bezpečněji. Zavedení komunikace na pocity dítěte je začátek, který pomůže
zjistit, co momentálně prožívá. Někdy máte nad věcmi nadhled a dítě se cítí okamžitě
pochopeno. Pokud však chování nerozumíte, dítě vám může říct, co ho znepokojuje. Případně
můžete pokračovat v kladení otázek, dokud neodhalíte zdroj úzkosti dítěte. Projev empatie k
pocitům dítěte mu pomáhá cítit se s vámi propojeno, protože ví, že rozumíte, jak se cítí a nejen
tomu, co říká. To pomáhá dítěti cítit se vyslyšeno a přijímáno, což jsou dva faktory, které mohou
dítěti pomoci v nejtěžších situacích. Jakmile se vámi cítí bezpečně a bez podmínek přijímáno,
můžete začít pracovat na technikách, které mohou zmírnit případnou úzkost, kterou vaše dítě
pociťuje. - Připravte své dítě
Pokud víte, že mohou nastat situace, které by mohly způsobit úzkost dítěte, připravte je na ně
co nejvíce. Mluvte o tom, co může nastat, jak mohou lidé a okolí reagovat, co v dané situaci
společně uděláte vy, jaký máte náhradní plán. Dejte dítěti co nejvíce informací (samozřejmě
s ohledem na jeho věk), aby mu byla situace známá, až případně nastane. Příprava však nemusí
být pouze mluvení. Může to být i nějaké cvičení, připravit si potřebné věci a cokoli jiného, co
dítě činí více připraveným. - Učte dítě techniky zvládání úzkosti
V praxi existují desítky technik zvládání úzkosti, od těch, které lze provést v kritické situaci, až
po ty, na které jsou připraveny dříve – jako je klidné sezení, které pomáhá ztišit mysl. Naučte
své dítě některé techniky, které můžete dělat společně, a některé, které mohou dělat, když vás
nemají. Tímto způsobem jsou připraveni, ať se děje cokoliv. Je dobře vyzkoušet co vám i dítěti
je příjemné a plní svoji funkci.
Technika zvládání #1: Klidné dýchání
Naučit dítě využívat klidné dýchání ve skutečnosti pomáhá zpomalit jeho sympatický nervový
systém, který jeho tělu signalizuje, že nemusí bojovat protireakcí. Nechte dítě nadechnout až
do břicha, pomalu a zhluboka je naplnit vzduchem a poté pomalu a zhluboka vydechnout.
Některé způsoby, jak to naučit děti všech věkových kategorií, jsou tyto:
Při nádechu počítejte na prstech do pěti a při výdechu znovu 1-5.
Přivoňte k virtuálním květinám, nebo při výdechu sfoukněte svíčky.
Nadechněte se, dokud nebudete moci vdechnout další vzduch – a pak si dejte ještě jeden malý
„doušek“ vzduchu a pak nechte vzduch pomalu vypustit, dokud ve vašem těle už nebude žádný.
Technika zvládání #2: Technika 5-4-3-2-1
Tato technika pomáhá dětem být v kontaktu s okolím, což je zvláště důležité, pokud se rýsuje
opravdový záchvat úzkosti. Chcete-li to provést, pomozte svému dítěti, aby si všimlo:
5 věcí, které vidí. Řekněte je nahlas. „Vidím kočku.“ „Vidím lampu.“
4 věci, které cítí. Řekněte je nahlas. „Cítím své ruce.“ „Cítím hebkost plyšáka.“
3 věci, které slyší. Řekněte je nahlas. „Slyším auto.“ „Slyším svou sestru.“
2 věci, které voní. Řekněte je nahlas. „Cítím maminčin parfém.“ „Cítím tu květinu.“
1 věc, kterou mohou ochutnat. Řekni to nahlas. “ Ochutnávám svůj oběd.“
Toto cvičení může pomoci dětem odvést pozornost od myšlenek na složité situace jinam, cítit
bezpečněji ve svém prostoru, a tím také snížit jejich úzkostné myšlenky.
Technika zvládání #3: Smyslové předměty
Dejte dětem smyslové předměty (které zaměstnávají více smyslů) může podobně pomoci
přenést jejich úzkostné myšlenky do předmětů, se kterými si hrají. Např. inteligentní plastelína,
je materiál, který je tužší než např. těsto na hraní, takže opravdu funguje na dětskou mysl a
prsty. Příp. skryjte malé předměty do tmelu a požádejte děti, aby je našly.
Můžete také využít a dát dětem zatížené přikrývky, abyste zvýšili celkové pocity tíže na těle.
Těžké přikrývky obvykle tvoří 10 % tělesné hmotnosti dítěte a můžete si je vyrobit sami nebo
je koupit. Když jsou děti ve stresu, mohou se k přikrývce přitulit a prožívat dlouhotrvající
„objetí“. - Dovolte dítěti, aby „mělo starosti“
Dopřejte svému dítěti „čas na starosti“, kdy mu pomůžete prozkoumat možné negativní pocity.
Nastavte však časovač pouze na deset minut a nechte dítě starosti popsat (mluvte o nich). Na
konci „času starostí“ pracujte na nalezení řešení, nebo zařaďte techniky zvládání, které vašemu
dítěti pomohou překonat děsivou situaci, ze které mají obavy. V průběhu „času starostí“, si
dítě může představit každou složitou věc, která by se mohla stát, a plně ji prožít. Zůstaňte se
svým dítětem během této doby, abyste posílili pocity jeho bezpečí, promluvte si o jakýchkoli
pocitech, které se u něj objeví. Uznejte, že ty nejodpornější z možných představ jsou děsivé, ale
většinou ne možné. Když svému dítěti pomáháte zvládnout „čas starostí“, můžete také
vyzkoušet cvičení „katastrofického scénáře“, které jsem popsal výše. V tomto cvičení by si vaše
dítě představovalo nejhorší možný výsledek dané situace a fantazie o způsobech (řešeních), jak
snížit pravděpodobnost, že k nim dojde. Na konci tohoto cvičení si vy a vaše dítě také
promluvíte o tom, jak by se šlo zotavit z těch „horších“ okolností. Po uplynutí nastaveného času
se naopak věnujte něčemu pro dítě pozitivnímu a starosti uzavřete. - Pochvalte své dítě za zvládnutí úzkosti
Chválit, chválit, chválit….. pozitivní chování a zpětná vazba je mnohem účinnější než kritika,
nebo napravovat to negativní. Najděte okamžiky, kdy si všimnete, že se vaše dítě chová
pozitivně, a pochvalte ho, za činnost, za snahu, nebo jen za jeho rozhodnutí to zkusit. Je
obzvláště povzbudivé, když je vaše chvála nečekaná a neplánovaná. Jednoduše si všímáte
způsobů, jak dítě funguje a odvádí skvělou práci. Chvalte ho i za ten nejmenší pokrok. Možná
konečně udělalo samo úkol, vyneslo bez reptání koš, umylo nádobí, spí samo v pokojíčku. Také
chvalte za pokrok, jak zvládá své strachy a úzkosti, povzbuzuje jeho chování k dalšímu
pokračování.
Závěr
Není asi ani třeba připomínat, že každé dítě je úplně jiné. To, že některé děti nemusí současná
složitá situace ve světě znejišťovat, neznamená, že to tak mají všechny. Pamatujte, že i děti,
které se zdají být na první pohled odvážné, mívají také své vlastní skryté strachy. Mohou se
chytře složitým situacím vyhýbat, nebo mají strategie jak úzkost navenek nedat najevo.
Případně se s nimi vyrovnávají nevhodně (sebepoškozování, PPP apod.). Přijměte dítě takové,
jaké je a pomozte mu věci zvládat. Buďte realističtí ohledně svých očekávání. Zvláště u
pěstounských dětí mějte na paměti nejen jejich věk a temperament, ale i složité události, které
je v minulosti mohly poznamenat. Zásadně nikdy dítěti neodpírejte lásku nebo pozornost jako
formu otužování jeho psychiky a metodu řešení jeho úzkosti. Odpírání náklonnosti není zvláště
u dětí v pěstounské péči účinný způsob, jak je naučit se nebát, spíše naopak. Nechává zvítězit
strach ze selhání, úzkost a její důsledky na celou osobnost. Všichni máme své skryté strachy a
výstřednosti, své úzkosti a obavy. Děti nemají stejnou míru životních zkušeností jako my
dospělí, aby se ujistily, že věci mají řešení a budou v pořádku. Jako nezkušené se světem, čelí
daleko více „bubákům“ a neznámým situacím, než my. Pomozte jim vyrovnat se s jejich pocity
tím, že je uznáte za normální a ve většině zvládnutelné. Pomozte jim, vyhnout se jejich
spouštěčům, nevzbuzujte v dětech zbytečné obavy. Dejte dětem informace, co mohou očekávat
v nových situacích, a pokud to je nutné, procvičte výše uvedené metody zvládání. Pro potvrzení
své role pečujícího dětem nelžete, důsledně dodržujte své slovo a v případě potřeby dítě
podpořte a obhajujte. Chvalte ho za vše, kde udělalo pokrok, a buďte trpěliví, když hned vaše
očekávání nesplní. Strach a úzkost jsou u dětí běžným jevem i v normálních podmínkách.
V příštích týdnech a měsících ale možná budeme jak my, tak i naše děti potřebovat nástroje,
které nám společně pomohou zvládnout nedestruujícím způsobem situace, které jsme
v minulosti neprožili a tím nemuseli řešit, ani my dospělí. Držím nám palce, aby tomu tak
nakonec nebylo a našla se místo současné války, cesty k dohodě.